Chléb pro každého Paní Eva je dnes na trhu. Má před sebou čerstvý chléb. Dnes chce jeden nechat doma. Její dcera Lenka jde do práce. „Mami, necháš nám jeden chléb?“ říká Lenka. „Ano, ten poslední je náš.“ „Opravdu poslední?“ „Ano, znám všechny lidi.“ „A víš, kolik chtějí?“ „Vím to každý den.“ Lenka jí dá peníze. Eva peníze nechce vzít. „Zaplatím večer,“ říká Lenka. „Dobře, běž do práce.“ První jde pan Karel. Eva už má dva chleby. „Dobré ráno, pane Karle. Dnes dva?“ „Jako vždycky, paní Evo.“ „Tady jsou dva chleby.“ „Kolik vám dám?“ „To stejné jako včera.“ Pan Karel dá peníze. Eva mu dá dva chleby. „Zítra zase dva?“ říká Eva. „Zítra možná tři.“ „Tři? Máte doma někoho?“ „Děti budou u nás.“ „Tak zítra tři.“ Potom přijde paní Jana. Eva jí dá jeden chléb. „Počkejte, paní Evo,“ říká Jana. „Dnes nechcete jeden?“ „Chci dva. Muž je doma.“ Eva dá na místo další chléb. „Tak dva pro vás.“ „Vy si všechno pamatujete.“ „Ne všechno. Jen chléb.“ Jana dá peníze a jde pryč. Potom přijde Adam. Eva drží jeden velký chléb. „Ahoj, Adame. Jeden velký?“ „Dnes ten velký nechci.“ „Tak dva?“ „Ne, dnes nechci nic.“ Eva dá chléb zpět. „Co se stalo?“ „Nemám teď peníze.“ „Můžeš dát peníze zítra.“ „Nechci mít problém.“ „To není problém.“ Adam chvíli stojí. Pak vezme velký chléb. „Zítra vám dám peníze.“ „Dobře. Zítra ten velký?“ „Ano, jako vždycky.“ Na trhu je teď skoro nikdo. Eva má před sebou dva chleby. Jeden je pro Lenku. Pak přijde muž, kterého Eva nezná. „Prosím jeden chléb,“ říká muž. „Tenhle je dobrý.“ „Potřebuji ještě jeden.“ Eva se podívá na poslední chléb. „Dva chleby?“ říká Eva. „Ano, dva. Doma jsou děti.“ „Mám už jen jeden.“ „Vidím tady dva.“ „Ten poslední je pro nás.“ Muž dá na místo peníze. „Dám vám víc,“ říká muž. „Nejde o peníze.“ Muž vezme jen jeden chléb. Potom se zastaví. „Děti čekají doma,“ říká. Eva chvíli nic neříká. Pak vezme telefon. „Ahoj, Lenko,“ říká Eva. „Doma dnes chléb nebude.“ Eva vezme peníze a dá mu poslední chléb.