Trh V Brně má Anna malou kuchyň. Zná jen pár slov. Sousedka přijde dnes večer jíst. Obchod brzy zavírá. Anna jde pro chleba. Dnes večer chce chleba. Má málo času. Na stole vidí chleba a ukáže na něj. „Prosím. Tohle.“ Prodavač vezme malý sáček. Položí ho před Annu. „Ne,“ řekne Anna. „Ne. Tohle.“ Ukáže znovu. Prodavač vezme velký sáček. Položí ho vedle malého sáčku. „Ne,“ řekne Anna. „Tohle ne. Tamto.“ Ukáže přes celý stůl. Prodavač vezme peníze. Položí je před ni. Anna se podívá na peníze. „Ne. Peníze ne. Prosím.“ Prodavač se podívá na Annu. Potom se podívá na stůl. Už se nezlobí. Vezme chleba do ruky. Ukáže na něj. „Chleba,“ řekne pomalu. Anna se podívá na jeho ruku. „Hleba?“ „Chleba,“ řekne prodavač. „Dobře.“ „Chleba,“ řekne Anna. Prodavač dá chleba do tašky. Potom dá do tašky ještě jeden chleba. Anna se podívá na peníze. „Kolik?“ Prodavač ukáže dvěma prsty. „Dva?“ „Ano. Dva.“ Anna dá peníze. Prodavač dá peníze zpátky na stůl. „Ne,“ řekne Anna. „Tohle?“ „Ano. To je dobré.“ Anna vezme tašku. „Děkuji.“ „Prosím.“ Anna jde pomalu domů. Taška je těžká. V tašce je chleba. Anna se zastaví u domu. „Chleba,“ řekne tiše. Jde nahoru po schodech. Má klíč v ruce. U dveří řekne: „Chleba.“ Nahoře u schodů stojí sousedka.